1925

Do té doby se nahrávky vytvářely pomocí čistě mechanických akustických systémů.
Hudebníci museli hrát přímo před velkým nahrávacím trychtýřem, aby byl zvuk dostatečně silný.
V roce 1925 se začíná používat technologie nahrávání pomocí mikrofonu.
Mikrofon převádí zvukové vlny na elektrické signály.
Ty jsou následně zesilovány pomocí elektronických zesilovačů.
Zesílený signál je poté použit k vytvoření drážek na matrici gramofonové desky.
Tím se výrazně zlepšuje kvalita zvuku, dynamika a čistota nahrávky.
Také tišší nástroje a hlasy mohou být nyní zaznamenány mnohem přesněji.
Nahrávací společnosti jako Victor a Columbia novou technologii rychle zavádějí.
Mnoho známých nahrávek z konce 20. let je již pořízeno elektrickou metodou.
Tato inovace znamená začátek moderní studiové nahrávací techniky.